યોગાભ્યાસ
यदा पञ्चावतिष्ठन्ते ज्ञानानि मनसा सह ।
बुद्धिश्च न विचेष्टति तामाहु: परमां गतिम् ॥१०॥
yada panch-avatishthante jnanani manasa saha ।
buddhish cha na vicheshtati tamahuh paramam gatim ॥10॥
યોગાભ્યાસ કર્યાથી મન ને ઈન્દ્રિય શાંત બની જાયે,
બુદ્ધિ ને સ્થિર થાયે ત્યારે યોગી પરમદશા પામે. ॥૧૦॥
*
तां योगमिति मन्यन्ते स्थिरामिन्द्रियधारणाम् ।
अप्रमत्तस्तदा भवति योगो हि प्रभवाप्ययौ ॥११॥
tam yogam iti manyante sthiram indriya-dharanam ।
apramattas tada bhavati yogo hi prabhavapyayau ॥11॥
મનઈન્દ્રિયની તે સ્થિરતાને યોગ એમ માનેલો છે,
પ્રમાદ ત્યારે રહે નહીં, પણ ચંચલ તેને જાણ્યો છે.
તેથી યોગી હોય તેમણે યોગાભ્યાસ સદા કરવો,
સ્થિરતા હંમેશા જળવાયે, ત્યાં લગ યોગ કર્યા કરવો. ॥૧૧॥
*
नैव वाचा न मनसा प्राप्तुं शक्ये न चक्षुषा ।
अस्तीति ब्रुवतोऽन्यत्र कथं तदुपलभ्यते ॥१२॥
naiva vacha na manasa praptum shakyo na chakshusha ।
astiti bruvato anyatra katham tad-upalabhyate ॥12॥
વાણી કે મન ને નેત્રોથી પમાય ના પરમાત્મા તો,
‘પરમાત્મા છે’ એમ ન માને તેનાથીયે ન પમાતો. ॥૧૨॥
*
अस्तीत्येवोपलब्धव्यस्तत्त्वभावेन चोभयोः ।
अस्तीत्येवोपलब्धस्य तत्त्वभावः प्रसीदति ॥१३॥
asti iti eva upalabdhavyas tattva-bhavena cha ubhayoh ।
astityev upalabdhasya tattva-bhavah prasidati ॥13॥
‘પ્રભુ છે’ એવી શ્રદ્ધા પ્હેલાં સૌએ તેથી દૃઢ કરવી,
પછી જ્ઞાન મેળવવું તેનું, તો પરમાત્મા જાય મળી. ॥૧૩॥
*
यदा सर्वे प्रमुच्यन्ते कामायेऽस्यहृदिश्रिताः ।
अथ मर्त्योऽमृतो भवत्यत्र ब्रह्म समश्नुते ॥१४॥
yada sarve pramuchyante kama ye'sya hridi-shritah ।
atha martyo amrito bhavat yatra brahma samashnute ॥14॥
કામના બધી હૃદયમહીંથી જ્યારે નષ્ટ બની જાયે,
ત્યારે અમર બને છે માનવ, ત્યારે બ્રહ્મ અનુભવાયે. ॥૧૪॥
*
यदा सर्वे प्रभिद्यन्ते हृदयस्येह ग्रन्थयः ।
अथ मर्त्योऽमृतो भवत्येतावद्धयनुशासनम् ॥१५॥
yatha sarve prabhidyante hridayasyeha granthayah ।
atha martyo amruto bhavati etavat hy anushasanam ॥15॥
અજ્ઞાનતણી હૃદયગાંઠ સૌ જ્યારે છૂટી જાયે છે,
ત્યારે અમર બને છે માનવ, શિક્ષા પૂરી થાયે છે. ॥૧૫॥